Ofatumumab v terapii roztroušené sklerózy – od klinických výsledků k ekonomické udržitelnosti léčby

Ofatumumab in the treatment of multiple sclerosis –⁠ from clinical outcomes to the economic sustainability of treatment

The importance of early initiation of therapy for the long-term prognosis of patients with relapsing-remitting MS is supported by evidence from open-label extension studies as well as real-world clinical data, both consistently demonstrating an association between early intervention and a slower disability progression. Given the growing number of available disease-modifying drugs and the substantial socioeconomic burden associated with MS, it is essential to identify not only cost-effective pharmaceutical agents, but also optimal therapeutic strategies that take into account both clinical efficacy and long-term sustainability within the healthcare system. Ofatumumab fulfills the criteria of a modern 21^st-century drug and represents a therapy with dual benefits –⁠ for both the patient and the healthcare system.

Keywords:

costs – Multiple sclerosis – Pharmacoeconomics – ofatumumab – high-effi cacy therapy

Autoři: S. Halúsková ¹; M. Vališ ²; Z. Pavelek ³
Působiště autorů: Neurologická klinika FZS Univerzity Pardubice a Nemocnice Pardubického kraje, Pardubice ¹; Research Institute for Biomedical Science – Výzkumný ústav biomedicínských věd, z. ú., Hradec Králové ²; Neurologická klinika LF UK a FN Hradec Králové ³
Vyšlo v časopise: Cesk Slov Neurol N 2026; 89(1): 9-15
Kategorie: Přehledný referát
doi: https://doi.org/10.48095/cccsnn20269

Souhrn

Význam včasného zahájení terapie pro dlouhodobou prognózu pacientů s relabující-remitující RS je podložen výsledky otevřených extenzí klinických studií i daty z reálné klinické praxe, které opakovaně potvrzují souvislost mezi včasnou intervencí a zpomalením progrese disability. S ohledem na rostoucí počet dostupných léků modifikujících průběh nemoci a na značnou socioekonomickou zátěž spojenou s RS je nezbytné identifikovat nejen nákladově efektivní léčivé přípravky, ale také optimální terapeutické strategie, které zohledňují jak klinickou účinnost, tak dlouhodobou udržitelnost v rámci zdravotnického systému. Ofatumumab naplňuje předpoklady moderního léku 21. století a představuje terapii s dvojím přínosem –⁠ pro pacienta i zdravotnický systém.

Klíčová slova:

roztroušená skleróza – ofatumumab – vysoce účinná terapie – náklady – farmakoekonomika

Úvod

Roztroušená skleróza představuje chronické autoimunitní demyelinizační a neurodegenerativní onemocnění CNS, které je asociováno se značnou klinickou a socioekonomickou zátěží jak pro pacienty, tak i systémy zdravotní péče. Onemocnění bývá nejčastěji diagnostikováno u mladých, ekonomicky aktivních dospělých mezi 20.–40. rokem života, což má významné dopady na jejich pracovní schopnost, sociální a rodinné fungování i kvalitu života [1].

Chronický průběh nemoci, nutnost dlouhodobé terapie a postupný nárůst disability činí z RS jedno z nejčastějších potenciálně invalidizujících neurologických onemocnění lidí v produktivním věku a zároveň jednu z nejnákladnějších diagnóz v rámci neurologie –⁠ a to jak z pohledu přímých výdajů na zdravotní péči (diagnostika, farmakoterapie, hospitalizace, rehabilitace, jiná specializovaná péče), tak i nepřímých nákladů souvisejících se ztrátou pracovní produktivity, předčasnou pracovní neschopností a invalidizací, nutností asistované péče či potřebou sociální podpory (tab. 1) [2–5]. Proto se v posledních letech stále větší pozornost soustředí nejen na evaluaci účinnosti a bezpečnosti nových léčiv, ale také na jejich farmakoekonomické aspekty.

**Tab. 1. Přehled o počtu vyplácených invalidních důchodů u pacientů s RS v roce 2024. Upraveno podle [2].**

Ofatumumab, plně humánní anti-CD20 monoklonální protilátka určená pro subkutánní domácí autoaplikaci, představuje moderní, sofistikovanou léčebnou možnost, která kromě prokázané dlouhodobé účinnosti a příznivého bezpečnostního profilu nabízí také významné zdravotně-ekonomické a pacientské benefity –⁠ atraktivním dávkovacím schématem přináší větší flexibilitu v přizpůsobení léčby individuálním potřebám pacientů, zvyšuje komfort a adherenci pacientů k léčbě a současně může vést k efektivnějšímu využívání zdrojů zdravotní péče.

Farmakoekonomika (pro začátečníky)

Farmakoekonomika vznikla jako reakce na stále větší nesoulad mezi rostoucími možnostmi současné medicíny a omezenými finančními prostředky ve zdravotnictví. Náklady na zdravotní péči se totiž každým rokem zvyšují rychleji než příjmy ze systému zdravotního pojištění. Vzhledem k této situaci je nezbytné vynakládat dostupné zdroje co nejefektivněji a co nejhospodárněji [6]. Hlavním cílem farmakoekonomických analýz je tedy poskytnout podklady pro efektivní alokaci omezených zdravotnických zdrojů, výstižněji řečeno, najít nejoptimálnější řešení, které je maximálně prospěšné pro pacienta a současně je přijatelné z ekonomického hlediska [6,7].

Farmakoekonomické hodnocení je zvláště důležité v případě chronických, progresivních a nákladných onemocnění, jakým je RS, kde je léčba dlouhodobá, resp. celoživotní, je asociována s vysokou ekonomickou náročností a zároveň má zásadní dopad na kvalitu života i možnosti pracovního uplatnění pacientů [3,5]. Zvyšující se spotřeba léčiv a růst jejich cen nepředstavují problém pouze pro ČR, ale jsou společným tématem všech vyspělých zemí. Z důvodu vysoké ceny moderních léků modifikujících průběh nemoci (disease modifying drugs; DMD) a rostoucího počtu schválených léčiv je farmakoekonomická evaluace nezbytná pro rozhodování o jejich zařazení do úhradových schémat. I léčivé přípravky, které mají vyšší pořizovací cenu (monoklonální protilátky, imunorekonstituční terapie), mohou v dlouhodobém horizontu přinést díky vyšší efektivitě (trvalejšímu snížení aktivity nemoci) nižší kumulativní náklady na zdravotní péči ve smyslu snížení nákladů na hospitalizace či pracovní neschopnost [8–11]. Jinými slovy, i když léčiva s vyšší vstupní investicí představují vyšší přímé náklady v krátkodobém horizontu, jejich schopnost účinně snižovat frekvenci relapsů může mít pozitivní dopad na celkové ekonomické zatížení systému v delším časovém období (obr. 1) [12].

Obr. 1. Tříměsíční využití zdrojů u pacientů s relapsem a bez relapsu. Upraveno podle [12]. Fig. 1. Three-month resource utilization in patients with and without relapse. Modifi ed according to [12].

Farmakoekonomické analýzy týkající se RS zahrnují jak přímé, tak nepřímé náklady, které jsou mnohdy vyšší [4,5] (obr. 2). Zvlášť významné jsou tzv. intangible costs neboli nevyčíslitelné náklady, tedy těžko kvantifikovatelné ztráty, jako jsou bolest, diskomfort, ztráta autonomie, stigmatizace a diskriminace, psychické obtíže a celkové snížení kvality života. Přímé náklady tvoří převážnou část ve fázi raného onemocnění, zatímco ve fázi pokročilé převažují náklady nepřímé. U pacientů s vyšší úrovní disability se tedy přímé náklady snižují, zatímco nepřímé dramaticky rostou [3,5]. Průměrné roční náklady na pacienta s RS v ČR se liší v závislosti na závažnosti onemocnění a typu léčby. Při porovnání pacientů stratifikovaných podle závažnosti RS vzrostly podle analýzy provedené v ČR roční náklady o 42 % u osob se středně těžkým a o 131 % u osob s těžkým postižením ve srovnání s pacienty s mírnou disabilitou [4]. Mezi lety 2011 a 2015 se průměrné souhrnné přímé náklady na jednoho pacienta za rok pohybovaly na úrovni ~ 118 790 Kč [13]. Podle dostupných údajů z roku 2023 činily celkové náklady na terapii RS přibližně 2,54 miliardy Kč [14].

**Obr. 2. Distribuce nákladů na RS z pohledu společnosti. Upraveno podle [4]. Fig. 2. Distribution of MS-related costs from a societal perspective. Modifi ed according to [4].**

Včasná vysoce účinná terapie –⁠ nástroj ke zmírnění socioekonomických dopadů RS

Zpřístupnění ofatumumabu, resp. vysoce účinné terapie (high-efficacy therapy; HET) jako léčby první volby u selektované skupiny pacientů s relabující-remitující RS (RR-RS) představovalo v roce 2022 zásadní posun v dosavadním terapeutickém algoritmu v ČR, reflektující aktuální vědecké poznatky. U této skupiny nemocných bychom vzhledem k přítomnosti nepříznivých prognostických známek neměli ztrácet čas. Čas nelze vrátit zpět a v případě RS to platí dvojnásob. S každým relapsem a každou novou lézí na MR mozku a/nebo míchy totiž dochází ke snižování rezerv CNS a spolu s tím k poklesu schopnosti kompenzovat poškození neuronů a ztrátu mozkové tkáně [15]. Důkazy z klinických studií jasně favorizují strategii s iniciálním razantním potlačením zánětlivé aktivity nemoci a navozením dlouhodobé remise prostřednictvím HET) [16–20]. Z ekonomického hlediska je mnohem výhodnější léčit pacienta co nejefektivněji ihned a nevyčkávat na nárůst invalidity, která se pojí s omezenou soběstačností a poklesem pracovní schopnosti nemocného (obr. 3). Celkové náklady na léčbu stoupají úměrně s progresí postižení (tab. 2).

**Tab. 2. Průměrné celkové roční náklady na pacienta podle závažnosti onemocnění. Upraveno podle [12].**

**Obr. 3. Zaměstnanost podle závažnosti onemocnění. Upraveno podle [12]. Fig. 3. Employment according to disease severity. Modifi ed according to [12].**

Pozitivní změny klinických parametrů mají přímý dopad na ekonomické aspekty léčby. Snížená frekvence relapsů, delší udržení funkčních schopností a nižší pravděpodobnost konverze do sekundárně progresivní RS (SP-RS) se nepochybně promítají do redukce přímých zdravotnických nákladů, a to zejména v souvislosti s hospitalizacemi, potřebou symptomatické farmakoterapie, rehabilitačních intervencí či poskytováním asistované péče. Významné jsou však zejména úspory v oblasti nepřímých nákladů, tj. ztrát pracovní produktivity, nemocenských dávek, invalidních důchodů a zátěže pečujících osob [5,21,22]. Rozdíl v kumulativních nákladech mezi strategií včasného („early-HET“) a odloženého zahájení HET („delayed-HET“) může v horizontu 10 let činit odhadem až stovky tisíc Kč ve prospěch včasného nasazení HET –⁠ a to i po započtení vyšších nákladů na samotné DMD.

Neopomenutelným faktorem je bezesporu zachování pracovní schopnosti. Řada pacientů s RR-RS onemocní v produktivním období života. Progresivní invalidizace vede k výraznému poklesu participace na trhu práce. Včasné nasazení HET může významně oddálit okamžik, kdy je pacient nucen opustit pracovní trh, čímž se snižuje socioekonomická zátěž systému sociálního zabezpečení a rovněž se prodlužuje období aktivního přispívání do státního rozpočtu.

Důležitý je také psychologický a behaviorální aspekt. Pacienti léčení HET od počátku často vykazují vyšší adherenci a důvěru ve zdravotnický systém, což přispívá k celkově lepší compliance a efektivitě léčby. Naopak opakované relapsy a jejich kumulativní dopad mohou významně zvyšovat celkové náklady na terapii a s ní související péči o pacienty. Těžký relaps u pacienta s RR-RS je dle odhadů spojen s finančními výdaji, které jsou přibližně o 240 % vyšší než náklady na relaps mírné či střední tíže [23]. Postupná ztráta soběstačnosti pak může vést k rezignaci pacienta, depresivním symptomům a odklonu od pravidelného kontaktu se zdravotníky, což opět zvyšuje dlouhodobé náklady a snižuje kvalitu života.

Data, která máme k dispozici, prokazují, že z pohledu dlouhodobé udržitelnosti zdravotního a sociálního systému představuje strategie včasného nasazení HET nejen klinicky opodstatněný, ale také ekonomicky výhodný přístup. Namísto krátkodobé úspory na nákladech za DMD dochází k optimalizaci celkových nákladů a maximalizaci návratnosti investic do léčby –⁠ a to jak ve formě zachovaného zdraví, tak i ve formě ušetřených veřejných prostředků [20].

Ofatumumab v první linii v kontextu klinických a farmakoekonomických dat

Ofatumumab lze označit za zástupce nové generace léčby RR-RS, jelikož kombinuje vysokou jak klinickou, tak radiologickou účinnost s dlouhodobě stabilními bezpečnostními charakteristikami a s respektem k potřebám i životnímu stylu pacientů. Měsíční dávkovací schéma významně snižuje zátěž pacientů spojenou s léčbou, nevyžaduje premedikaci a díky nízké dávce léčiva v malém objemu injekce je přípravek obecně velmi dobře tolerován. Subkutánní aplikace je navíc v souladu s aktuálně napříč obory preferovaným trendem podávání biologik, který přináší pacientům vyšší pohodlí a zdravotnickému systému úsporu kapacit i zdrojů. Od svého uvedení na trh se ofatumumab poměrně rychle etabloval jako významná součást dostupného terapeutického portfolia léčby RR-RS a během krátké doby zaznamenal dynamický nárůst počtu léčených pacientů. Zatímco ještě v roce 2023 bylo ofatumumabem léčeno přibližně 40 000 pacientů ve více než 80 zemích, k polovině roku 2024 jejich počet přesáhl hranici 100 000 a registrace byla rozšířena na více než 90 zemí [24]. Tento nárůst, přesahující dvojnásobek během jediného roku, odráží rychlou implementaci přípravku do rutinní klinické praxe a potvrzuje jeho roli jako jednoho z nejpoužívanějších anti-CD20 léků v terapii RR-RS.

Dlouhodobá data z registračních klinických studií ASCLEPIOS I/II a následného otevřeného sledování ALITHIOS dokládají příznivý poměr přínosů a rizik kontinuální léčby ofatumumabem u pacientů s RR-RS. Po 7 letech sledování zůstalo 77,3 % pacientů od počátku léčených ofatumumabem bez 6měsíční potvrzené progrese disability (6-month confirmed disability progression; 6mCDP) a téměř 84 % bez progrese nezávislé na relapsu (6-month progression independent of disease activity; 6mPIRA). Ve skupině nemocných s recentní diagnózou (≤ 3 roky) a terapeuticky naivních pacientů byly výsledky ještě výraznější –⁠ více než 81 % zůstalo v 7letém horizontu bez 6mCDP a přibližně 87,6 % bez 6mPIRA. Ve srovnání s pacienty, kteří byli původně randomizováni k terapii teriflunomidem a až později eskalováni na ofatumumab, byla v podskupině recentně diagnostikovaných/dosud neléčených pacientů kontinuální expozice od počátku spojena se signifikantně vyšším podílem pacientů bez 3měsíční (79,3 vs. 71,3 %; p = 0,021) i 6měsíční potvrzené zhoršení disability (81,5 vs. 74,3 %; p = 0,031), což zdůrazňuje význam včasného zahájení HET [25].

Bezpečnostní profil ofatumumabu zůstal během 7letého sledování konzistentní s předchozími publikovanými výsledky a nebyly identifikovány žádné nové bezpečnostní signály. Nejčastějšími nežádoucími účinky byly infekce a reakce v souvislosti s aplikací injekcí. Výskyt závažných nežádoucích příhod byl nízký a laboratorní změny hladin imunoglobulinů (Ig) byly ve většině případů klinicky nevýznamné –⁠ průměrné hodnoty IgG zůstávaly nad dolní hranicí normy u 96,8 % a IgM u 64,5 % pacientů. Ukončení léčby z důvodu hypogamaglobulinemie bylo vzácné (0,2 % pro IgG a 3,6 % pro IgM). Celkově tyto výsledky ukazují, že ofatumumab je účinnou a dlouhodobě bezpečnou alternativou prvoliniové terapie u pacientů s RR-RS v časné fázi onemocnění [25].

V mezinárodním kontextu již bylo publikováno několik farmakoekonomických studií, zejména typu analýz nákladové efektivity (cost-effectiveness analysis; CEA) a analýz nákladů a dopadů (cost-consequence analysis; CCA), které porovnávaly ofatumumab s jinými DMD v rámci modelovaných scénářů včasného i opožděného nasazení a analyzovaly jejich implikace pro klinickou praxi a jednotlivé zdravotnické systémy. Pro ilustraci výsledků a rámcovou interpretaci těchto modelů uvádíme jako příklad práci španělských autorů [26], která vyhodnocovala dopad včasného (v rámci první linie) oproti odloženému (s 3letým zpožděním) nasazení ofatumumabu a současně posuzovala dlouhodobé klinické, společenské a ekonomické důsledky léčby ofatumumabem ve srovnání s teriflunomidem u pacientů s RR-RS. Byla provedena CCA s využitím Markovova kohortového modelu, zohledňujícího různé stupně neurologického postižení podle Expanded Disability Status Scale (EDSS). Vstupní data byla, obdobně jako u jiných srovnatelných modelových analýz, čerpána z registračních klinických studií léků a z publikované odborné literatury. V rámci analýzy byly simulovány tři scénáře s časovým horizontem 10 let. Dva základní scénáře porovnávaly léčbu ofatumumabem (tj. 10 let terapie ofatumumabem v první linii) s léčbou teriflunomidem (tj. 10 let terapie teriflunomidem v první linii). Třetí scénář modeloval 3leté zpoždění iniciace léčby ofatumumabem, konkrétně 3letou léčbu teriflunomidem následovanou 7letou léčbou ofatumumabem.

Klinický outcome

Po 10 letech vykazovali pacienti léčení ofatumumabem vyšší zastoupení osob s mírnou disabilitou (EDSS 0–3) než ti, kteří byli léčeni teriflunomidem (57,0 vs. 44,0 %). Odklad zahájení terapie ofatumumabem o 3 roky oproti jeho včasné iniciaci vedl k redukci tohoto podílu o 11,4 %. V 10letém horizontu byla u ofatumumabu predikována nižší prevalence pacientů upoutaných na invalidní vozík či trvale imobilních než při podávání teriflunomidu (11,3 vs. 17,6 %). Při odložení nasazení ofatumumabu o 3 roky bylo odhadováno 32,2% relativní zvýšení rizika progrese do stavu těžké disability (EDSS ≥ 7) a zvýšení četnosti relapsů o 20,2 % oproti včasné léčbě.

Společenský outcome

Modelování naznačilo, že podávání ofatumumabu povede v 10letém sledovaném období k vyšší míře zaměstnanosti (40,0 vs. 35,2 %) a zároveň k relativně nižšímu podílu pacientů s předčasným odchodem do důchodu (13,0 vs. 15,4 %) ve srovnání s terapií teriflunomidem. Odklad iniciace terapie o 3 roky byl asociován s poklesem pracovní produktivity, a sice s o 6 % nižším zastoupením zaměstnaných pacientů a 9,1% nárůstem podílu osob odcházejících předčasně do důchodu v komparaci se včasnou léčbou.

Ekonomický outcome

Predikované kumulativní náklady na jednoho pacienta během 10 let byly při terapii ofatumumabem nižší o 17,4 % ve srovnání se skupinou léčenou teriflunomidem (167 327 vs. 202 655 eur). Oddálení zahájení léčby o 3 roky vedlo k inkrementálním nákladům 24 373 eur na pacienta (191 700 vs. 167 327 eur), což představovalo 14,6% navýšení celkových výdajů oproti včasné terapeutické intervenci pomocí HET (obr. 4) [26].

Obr. 4. Celkové kumulativní náklady (na jednoho pacienta) během 10 let v závislosti na léčebné strategii. Upraveno podle [26]. Fig. 4. Total cumulative costs (per patient) over a 10-year period depending on the treatment strategy. Modifi ed according to [26].

Podobné závěry ve prospěch ofatumumabu, jak z klinického, tak ekonomického hlediska, vyplývají i z dalších analýz provedených v různých zemích, v rámci kterých byl ofatumumab srovnáván nejen s tzv. platform DMD, ale také s jinými HET jako natalizumab, kladribin či okrelizumab [27–30]. Je však nutné zdůraznit, že tvorba realistického farmakoekonomického modelu představuje značnou metodologickou výzvu. Vzhledem ke komplexitě klinické praxe není možné plně zohlednit všechny individuální a systémové podmínky, které mohou ovlivnit náklady i účinnost dané terapie. Výsledky jsou vždy do určité míry ovlivněny strukturou a předpoklady použitého modelu, zejména způsobem modelace přirozeného průběhu onemocnění, přechodů mezi jednotlivými stadii disability a reakcí na terapii. V případě chronických onemocnění, jako je RS, hraje významnou roli délka časového horizontu, která musí být dostatečně dlouhá, aby zachytila kumulativní dopady léčby. Zároveň je nutné pracovat s diskontní sazbou, která zohledňuje nižší současnou hodnotu budoucích nákladů a přínosů. Do výsledků mohou významně zasahovat i další faktory, např. možnost přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků nebo nedostatečné účinnosti, případně přechody mezi jednotlivými liniemi léčby, které nelze vždy předvídat. Z těchto důvodů je třeba na výsledky farmakoekonomických analýz nahlížet jako na modelové odhady založené na určitých předpokladech, nikoli jako na jednoznačné závěry platné pro každého pacienta či konkrétní zdravotnické prostředí [5,31].

Závěr

Ačkoli RS zatím nelze vyléčit, moderní HET v kombinaci s individualizovaným přístupem a využitím včasného „okna příležitostí“ významně mění prognózu onemocnění. Včasné nasazení HET umožňuje u vhodně indikovaných pacientů dosáhnout dlouhodobé klinické stability, minimalizovat riziko nevratného neurologického poškození, a tím oddálit nástup těžké disability. Takový přístup může nejen zásadně zlepšit kvalitu života pacientů, ale současně snížit systémovou socioekonomickou zátěž spojenou s tímto chronickým onemocněním. Výzvou však nadále zůstává přesné stanovení míry, v jaké dokáže včasné nasazení HET skutečně oddálit progresi disability, a tím přispět ke snížení nákladů zdravotní péče i k omezení širších ekonomických dopadů v podobě ztrát produktivity a potřeby dlouhotrvající sociální podpory. Současně je třeba zohlednit, že některé HET jsou relativně nové a bezpečnostní údaje z delšího časového horizontu zatím nejsou k dispozici v plném rozsahu. Přestože je koncept včasné HET spojován s vysokou účinností, může být provázen zvýšenými bezpečnostními riziky, zejména v souvislosti s dlouhodobým ovlivněním imunitního systému. Pokračující výzkum v této oblasti je klíčový pro komplexní zhodnocení celospolečenského přínosu včasné HET u vybraných pacientů s RR-RS a může přinést důkazy, které podpoří její široké využití jako nákladově efektivní investice do zdravotní péče s významným dopadem na celou společnost.

Konflikt zájmů

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádný konflikt zájmů.

Zdroje

1. Oh J, Vidal-Jordana A, Montalban X. Multiple sclerosis: clinical aspects. Curr Opin Neurol 2018; 31 (6): 752–759. doi: 10.1097/WCO.0000000000000622.

2. Česká správa sociálního zabezpečení. Vyplácené invalidní důchody dle jednotlivých diagnóz 2024. [online]. Dostupné z: https: //www.cssz.cz/duchodova-statistika#section_4.

3. Kobelt G, Berg J, Lindgren P et al. Costs and quality of life of multiple sclerosis in Europe: method of assessment and analysis. Eur J Health Econ 2006; 7 (Suppl 2): S5–S13. doi: 10.1007/s10198-006-0365-y.

4. Blahova Dusankova J, Kalincik T, Dolezal T et al. Cost of multiple sclerosis in the Czech Republic: the COMS study. Mult Scler J 2012; 18 (5): 662–668. doi: 10.1177/13524 58511424422.

5. Simoens S. Societal economic burden of multiple sclerosis and cost-effectiveness of disease-modifying therapies. Front Neurol 2022; 13 : 1015256. doi: 10.3389/fneur.2022.1015256.

6. Rai M, Goyal R. Pharmacoeconomics in healthcare. In: Vohora D, Singh G (eds). Pharmaceutical medicine and translational clinical research. 1st ed. Amsterdam: Academic Press 2018 : 465–472.

7. Doležal T. Význam farmakoekonomického hodnocení. In: Kolektiv autorů (eds). Základy farmakoekonomiky pro lékaře, lékárníky a další pracovníky ve zdravotnictví. Praha: Česká farmako-ekonomická společnost 2007 : 9–13.

8. Karampampa K, Gustavsson A, Miltenburger C et al. Treatment experience, burden and unmet needs (TRIBUNE) in MS study: results from five European countries. Mult Scler 2012; 18 (2 Suppl): 7–15. doi: 10.1177/135245 8512441566.

9. Hawton A, Goodwin E, Boddy K et al. Measuring the cost-effectiveness of treatments for people with multiple sclerosis: Beyond quality-adjusted life-years. Mult Scler 2022; 28 (3): 346–351. doi: 10.1177/1352458520 954172.

10. NICE –⁠ NATIONAL INSTITUTE FOR HEALTH AND CARE EXCELLENCE. Technology appraisal guidance: multiple sclerosis. [online]. Available from: https: //nice.org.uk.

11. ICER –⁠ INSTITUTE FOR CLINICAL AND ECONOMIC REVIEW. Disease-modifying therapies for multiple sclerosis: evidence report. [online]. Available from: https: //icer.org.

12. Havrdova E, Kobelt G, Berg J et al. New insights into the burden and costs of multiple sclerosis in Europe: results of the Czech Republic. Mult Scler J 2017; 23 (2_suppl): 41–52. doi: 10.1177/1352458517708117.

13. Maresova P, Valis M, Novotny M et al. The direct costs of multiple sclerosis –⁠ study in the Czech Republic. Neurol Sci 2018; 39 (12): 2115–2121. doi: 10.1007/s10072-018-3551-7.

14. Všeobecná zdravotní pojišťovna. Šest z deseti pacientů s roztroušenou sklerózou má biologickou léčbu. Jde o třetí nejrychleji rostoucí diagnostickou skupinu. [online]. Dostupné z: https: //www.vzp.cz/o-nas/aktuality/sest-z-deseti-pacientu-s-roztrousenou-sklerozou-ma-biologickou-lecbu-jde-o-treti-nejrychleji-rostouci-diagnostickou-skupinu.

15. Vališ M, Halúsková S. Ofatumumab: state of the art 2024 –⁠ Kde jsme nyní a kam směřujeme. Cesk Slov Neurol N 2024; 87/120 (5): 313–316. doi: 10.48095/ cccsnn2024313.

16. Buron MD, Chalmer TA, Sellebjerg F et al. Initial high--efficacy disease-modifying therapy in multiple sclerosis: A nationwide cohort study. Neurology 2020; 95 (8): e1041–e1051. doi: 10.1212/WNL.0000000000010135.

17. He A, Merkel B, Brown JWL et al. Timing of high-efficacy therapy for multiple sclerosis: a retrospective observational cohort study. Lancet Neurol 2020; 19 (4): 307–316. doi: 10.1016/S1474-4422 (20) 30067-3.

18. Schmierer K, Sørensen PS, Baker D. Highly effective disease-modifying treatment as initial MS therapy. Curr Opin Neurol 2021; 34 (3): 286–294. doi: 10.1097/WCO. 0000000000000937.

19. Hauser SL, Fox E, Aungst A et al. Long-term efficacy of ofatumumab in patients with relapsing multiple sclerosis. Neurology 2022; 98 (18_supplement): 2517. doi: 10.1212/WNL.98.18_supplement.251.

20. Pipek LZ, Mahler JV, Vidigal Nascimento RF et al. Cost, efficacy, and safety comparison between early intensive and escalating strategies for multiple sclerosis: a systematic review and meta-analysis. Mult Scler Relat Disord 2023; 71 : 104581. doi: 10.1016/j.msard.2023.104581.

21. Smets I, Versteegh M, Huygens S et al. Health-economic benefits of anti-CD20 treatments in relapsing multiple sclerosis estimated using a treatment-sequence model. Mult Scler J Exp Transl Clin 2023; 9 (3): 20552173231189398. doi: 10.1177/20552173231189398.

22. Abulhasanbeigi Gallehzan N, Khosravi M, Jamebozorgi K et al. Cost-utility and cost-effectiveness analysis of disease-modifying drugs of relapsing-remitting multiple sclerosis: a systematic review. Health Econ Rev 2024; 14 (1): 12. doi: 10.1186/s13561-024-00478-7.

23. Patwardhan MB, Matchar DB, Samsa GP et al. Cost of multiple sclerosis by level of disability: a review of literature. Mult Scler 2005; 11 (2): 232–239. doi: 10.1191/1352458505ms1137oa.

24. NOVARTIS. New Novartis data in relapsing MS reinforce benefits of Kesimpta® for first-line and switch patients. [online]. Available from: https: //www.novartis.com/news/media-releases/new-novartis-data-relapsing-ms-reinforce-benefits-kesimpta-first-line-and-switch-patients.

25. Pardo G, Bar-Or A, Montalban X et al. Continuous ofatumumab treatment up to 7 years shows a consistent safety profile and delays disability progression in people with relapsing multiple sclerosis [abstract]. Neurology 2025; 104 (7_Supplement_1): P7-1.016. doi: 10.1212/WNL.0000000000210474.

26. Vudumula U, Patidar M, Gudala K et al. Evaluating the impact of early vs delayed ofatumumab initiation and estimating the long-term outcomes of ofatumumab vs teriflunomide in relapsing multiple sclerosis patients in Spain. J Med Econ 2023; 26 (1): 11–18. doi: 10.1080/13696998.2022.2151270.

27. Baharnoori M, Bhan V, Clift F et al. Cost-effectiveness analysis of ofatumumab for the treatment of relapsing-remitting multiple sclerosis in Canada. Pharmacoecon Open 2022; 6 (6): 859–870. doi: 10.1007/ s41669-022-00363-1.

28. Koeditz D, Frensch J, Bierbaum M et al. Comparing the long-term clinical and economic impact of ofatumumab versus dimethyl fumarate and glatiramer acetate in patients with relapsing multiple sclerosis: a cost-consequence analysis from a societal perspective in Germany. Mult Scler J Exp Transl Clin 2022; 8 (1): 20552173221085741. doi: 10.1177/20552173221 085741.

29. Bhan V, Clift F, Baharnouri M et al. Cost-consequence analysis of ofatumumab for the treatment of relapsing-remitting multiple sclerosis in Canada. J Comp Eff Res 2023; 12 (9): e220175. doi: 10.57264/cer-2022-0175.

30. Inshasi J, Nowier Y, Zimovetz EA et al. Cost-effectiveness of ofatumumab for the treatment of relapsing forms of multiple sclerosis in the United Arab Emirates. Ther Adv Neurol Disord 2025; 18 : 17562864251330260. doi: 10.1177/17562864251330260.

31. Pracovní skupina pro tvorbu doporučených postupů ČFES. Doporučené postupy České farmakoekonomické společnosti (ČFES) pro zdravotně-ekonomická hodnocení v ČR. [online]. Dostupné z: https: //farmakoekonomika.cz/wp-content/uploads/2016/10/ Doporučené-postupy_final.pdf.