Vyšetření smrti mozku – anketa u lékařů v České republice

Brain death investigation –⁠ survey of physicians in the Czech Republic

Aim: This article explores brain death assessment according to neurological criteria and evaluates a nationwide survey on diagnostic procedures. It also examines awareness among healthcare professionals. Methods: An online survey was conducted from January 7 to March 3, 2025, targeting 115 healthcare facilities. The questionnaire collected demographic data, specialties, and frequency of brain death assessments and examination of individual reflexes. Results: 523 respondents participated in the questionnaire survey, with 38% having experience in brain death assessment. A total of 187 physicians regularly examine brain death, with 74% of them performing fewer than five examinations per year. The most common specialists were anesthesiologists (48%) and neurologists (27%). Most physicians (50%) follow the IKEM “Život²” manual. The main reason for the examination (61%) was the donor program. The apnea test is performed by 81% of respondents, 90% of them only after a clinical examination. The most commonly used confirmatory method is CTA (26%), while 43% of physicians indicate confirmatory testing only in the case of a donor program. Conclusion: A questionnaire survey revealed the existence of interindividual differences in the investigative procedure for clinical determination of brain death in the Czech Republic. The consistency of clinical examinations is insufficient in patients referred to the donor program. In contrast, the apnea test is unnecessarily overused in examinations conducted as part of the decision-making process regarding futile care limitations. The findings emphasize the need for enhanced education on brain death assessment, particularly those who rarely encounter this diagnosis. It is also crucial to understand the concept of brain death and how it is communicated both among healthcare professionals and to the public.

Keywords:

brain death – diagnosis – neurological criteria – donor program – brain-stem refl exes

Autoři: P. Hollý ^1-3; E. Pokorná ⁴; M. Balík ⁵; D. Netuka ⁶; S. Ostrý ^3,6
Působiště autorů: Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1. LF UK a VFN v Praze ¹; Ústav soudního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze ²; Neurologické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a. s. ³; Odborné edukační pracoviště pro dárcovství orgánů, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha ⁴; Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze ⁵; Neurochirurgická a neuroonkologická klinika 1. LF UK a ÚVN – VFN, Praha ⁶
Vyšlo v časopise: Cesk Slov Neurol N 2026; 89(1): 43-49
Kategorie: Původní práce
doi: https://doi.org/10.48095/cccsnn202643

Souhrn

Cíl: Tento článek se zabývá posuzováním smrti mozku podle neurologických kritérií a hodnotí celostátní průzkum diagnostických postupů. Rovněž zkoumá povědomí mezi zdravotnickými pracovníky. Metody: Anketa byla realizována internetovým dotazníkem cíleným na 115 zdravotnických zařízení. Šetření probíhalo od 7. ledna do 3. března 2025. Dotazník zkoumal demografické údaje, specializace a frekvenci vyšetřování smrti mozku a jednotlivých reflexů. Výsledky: Dotazníkového šetření se zúčastnilo 523 respondentů, z nichž 38 % mělo zkušenosti s vyšetřováním smrti mozku. Pravidelně vyšetřuje smrt mozku celkem 187 lékařů, přičemž 74 % z nich provádí méně než pět vyšetření ročně. Nejčastějšími specialisty byli anesteziologové (48 %) a neurologové (27 %). Nejvíce lékařů (50 %) postupuje podle manuálu IKEM „Život²“. Hlavním důvodem pro vyšetření (61 %) byl dárcovský program. Apnoický test provádí 81 % respondentů, 90 % z nich až po klinickém vyšetření. Nejčastěji používanou metodou potvrzujícího vyšetření je CTA (26 %), zatímco 43 % lékařů indikuje potvrzující vyšetření pouze v případě dárcovského programu. Závěr: Dotazníkovým šetřením byla zjištěna existence interindividuálních rozdílů ve vyšetřovacím postupu při klinickém stanovení smrti mozku v České republice. U pacientů směřovaných do dárcovského programu je míra konzistence klinického vyšetření nedostatečná. Naproti tomu při vyšetření v rámci rozhodovacího procesu nad limitacemi marné péče dochází ke zbytečnému nadužívání apnoického testu. Výsledky ukazují potřebu zlepšení edukace lékařů o vyšetření smrti mozku, zejména těch, kteří se s touto diagnózou setkávají zřídka. Klíčové je také pochopení konceptu smrti mozku a jeho komunikace jak mezi zdravotníky, tak s veřejností.

Klíčová slova:

diagnostika – smrt mozku – neurologická kritéria – dárcovský program – kmenové reflexy

Stránka z

Zdroje

1. Greer DM, Kirschen MP, Lewis A et al. Pediatric and adult brain death/death by neurologic criteria consensus guideline. Neurology 2023; 101 (24): 1112–1132. doi: 10.1212/WNL.0000000000207740.

2. Greer DM, Shemie SD, Lewis A et al. Determination of brain death/death by neurologic criteria: the world brain death project. JAMA 2020; 324 (11): 1078–1097. doi: 10.1001/jama.2020.11586.

3. Shemie SD, Doig C, Dickens B et al. Severe brain injury to neurological determination of death: Canadian forum recommendations. CMAJ 2006; 174 (6): S1–S13. doi: 10.1503/cmaj.045142.

4. Wijdicks EF. The transatlantic divide over brain death determination and the debate. Brain 2012; 135 (Pt 4): 1321–1331. doi: 10.1093/brain/awr282.

5. Wijdicks EF. Brain death worldwide: accepted fact but no global consensus in diagnostic criteria. Neurology 2002; 58 (1): 20–25. doi: 10.1212/wnl.58.1.20.

6. Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), Č. REPUBLIKA, 2002, Sbírka zákonů České republiky. s. 4734.

7. Ostrý S, Holečková I, Sivák Š et al. Elektrofyziologická vyšetření potvrzující smrt mozku. Neurol Praxi 2025; 26 (2): 117–121.

8. Youngner SJ, Landefeld CS, Coulton CJ et al. `Brain death’ and organ retrieval: a cross-sectional survey of knowledge and concepts among health professionals. JAMA 1989; 261 (15): 2205–2210. doi: 10.1001/jama.261.15.2205.

9. Powner DJ, Hernandez M, Rives TE. Variability among hospital policies for determining brain death in adults. Crit Care Med 2004; 32 (6): 1284–1288. doi: 10.1097/01. ccm.0000127265.62431.0d.

10. Chin KJ, Kwek TK, Lew TW. A survey of brain death certification –⁠ an impetus for standardisation and improvement. Ann Acad Med Singap 2007; 36 (12): 987–994.

11. STATISTICA, version 12.0, 2013, TIBCO Software Inc., Palo Alto, CA, USA.

12. Braksick SA, Robinson CP, Gronseth GS et al. Variability in reported physician practices for brain death determination. Neurology 2019; 92 (9): e888–e894. doi: 10.1212/WNL.0000000000007009.

13. Senouci K, Guerrini P, Diene E et al. A survey on patients admitted in severe coma: implications for brain death identification and organ donation. Intensive Care Med 2004; 30 (1): 38–44. doi: 10.1007/s00134-003-1923-8.

14. Chatterjee K, Rady MY, Verheijde JL et al. A framework for revisiting brain death: evaluating awareness and attitudes toward the neuroscientific and ethical debate around the American Academy of neurology brain death criteria. J Intensive Care Med 2021; 36 (10): 1149–1166. doi: 10.1177/0885066620985827.

15. Nikas NT, Bordlee DC, Moreira M. Determination of death and the dead donor rule: a survey of the current law on brain death. J Med Philos 2016; 41 (3): 237–256. doi: 10.1093/jmp/jhw002.

16. Jones AH, Dizon ZB, October TW. Investigation of public perception of brain death using the internet. Chest 2018; 154 (2): 286–292. doi: 10.1016/j.chest.2018.01.021.

17. Liu CW, Yeo C, Lu Zhao B et al. Brain death in Asia: do public views still influence organ donation in the 21st century? Transplantation 2019; 103 (4): 755–763. doi: 10.1097/TP.0000000000002562.